V tomto výběru uvádíme pouze stručný výběr, grafické přílohy (tabulky, grafy, mapy) jsou kompletní.
Plný obsah viz původní text práce.

Vzhledem ke zřetelnému odlišení vlastních Hostýnských vrchů a jejich úpatích jsou i některé přírodní poměry popisovány pro každou tuto část zvlášť:
A - vlastní Hostýnské vrchy
B - úpatí

245 - 865 m n.m.

Zařazení území do geomorfologického systému je následující.

A
Provincie: Západní Karpaty
Soustava: Vnější Západní Karpaty
Podsoustava: Západní Beskydy
Celek: Hostýnsko - vsetínská hornatina
Podcelek: Hostýnské vrchy
Okrsek:
Rusavská hornatina (největší plocha)
Hošťálkovská vrchovina
Liptálské hřbety
Lukovská vrchovina

Podsoustava: Moravsko-slovenské Karpaty
Celek: Vizovická vrchovina
Podcelek: Fryštácká brázda
Podcelek: Zlínská vrchovina
Okrsek: Všeminská vrchovina

B
Provincie: Západní Karpaty
Soustava: Vnější Západní Karpaty
Podsoustava: Západobeskydské podhůří
Celek: Podbeskydská pahorkatina
Podcelek: Kelčská pahorkatina
Okrsek:
Vítonická pahorkatina
Jankovická brázda

Provodický hřbet
Loučská brázda

(Zkráceno)

Příloha č.3: Reliéf terénu s vyznačením zájmového území (bez měřítka)
Reliéf terénu od východu
Reliéf terénu od západu
Reliéf terénu od severu

A
Hostýnské vrchy náleží k alpsko-karpatské horské soustavě. Jsou součástí flyšového pásma vnějších Západních Karpat. Sedimenty flyšového pásma se vyznačují specifickými znaky, které je odlišují od ostatních usazenin. V době ukládání těchto vrstev nebyla mořská sedimentační oblast klidná, což se projevilo rychlým monotónním střídáním jemných usazenin (břidlic, jílovců) s usazeninami hrubozrnnými (pískovci až slepenci). Během alpínské ontogeneze, zejména v kenozoiku, se jednotky flyšového pásma postupně přesunuly ve formě příkrovů k SZ přes horniny staršího podloží.

B
Úpatí území patří k Západním Karpatům vnějším. Stavba je výsledkem horotvorných pohybů v druhohorách a třetihorách. Vnější Karpaty mají výraznou pásemnou stavbu a poloobloukovitý tvar. Tvoří složitý příkrovový systém dalekosáhle přesunutý za třetihorního vrásnění k severozápadu na Český masív. Je tvořeno ždánicko-podslezským a slezským příkrovem s křídovými paleogenními flyšovými horninami s vyvřelinami těšínitů, krami kulmskými a bradly jurských hornin a neogenními a kvartérními sedimenty. Vnější flyš - přímo hraničí s Magurským flyšem Hostýnské vrchoviny.

(Zkráceno)

Převažují kambizemě dystrické a modální (zejména vlastní Hostýnské vrchy) a pseudogleje luvické. V severní části se pak vyskytují luvizemě modální a ve východní hnědozemě modální.

Území Hostýnských vrchů se nachází v těchto klimatických oblastech (Quitt 1971):

A
V Hostýnských vrších je hlavní oblastí MT2. Oblast CH7 je vylišena pouze ve vrcholových partiích hřebene Javorníka a Čerňavy.

Mírně teplá oblast - MT2:
Charakteristiky: krátké léto. mírné až mírně chladné, mírně vlhké. Přechodné období krátké s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou.
Chladná oblast - CH7
Charakteristiky: velmi krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké. Přechodné období je dlouhé, mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhou sněhovou pokrývkou.

B
V severní části úpatí převažuje MT10, dále směrem k Hostýnským vrchům se pak nachází MT7 a MT9.

Mírně teplá oblast - MT10
Charakteristiky: dlouhé léto, teplé a mírně suché. Krátké přechodné období s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Krátká zima mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky.

Mírně teplá oblast - MT 7
Charakteristiky: normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto. Přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně teplá, suchá až mírně suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.

Mírně teplá oblast - MT9
Charakteristiky: dlouhé léto, teplé, suché až mírně suché. Přechodné období krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Krátká zima, mírná, suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky.

Tabulka č.3: Klimatické charakteristiky jednotlivých oblastí

Tabulka č.4: Průměrné údaje teplot a srážek

Hostýnské vrchy patří k úmoří Černého moře (povodí Dunaje). Řeky odvodňující studované území zde pramení a tvoří přítoky Moravy.

(Zkráceno)

Popis vegetace

Z hlediska regionálně-fytogeografického (Skalický 1988) náleží území k:

fytogeografické oblasti mezofytika /Mesophyticum/-M,
fytogeografickému obvodu Karpatského mezofytika / Mesophyticum Carpaticum/-Karp. M,
fytogeografickým okresům 76a-Moravská brána vlastní (úpatí)
81-Hostýnské vrchy.

A
Podle Biogeografického členění České republiky (Culek 1996) je vymezen Biogeografický region 3.8. Hostýnské vrchy, který zasahuje na východě i do fytogeografického podokresu 80a. Vsetínská kotlina. Fytochorion se nachází v suprakolinním a submontánním stupni (vegetační stupně viz Skalický 1988) a je charakterizován flórou a vegetací karpatského bukového lesa a jeho náhradními společenstvy.

Sledované území bylo dále zařazeno podle jednotné metodiky (Löw a spol. 1991) do sosiekoregionu III.25. Hostýnsko-vsetínská hornatina.

Geobiocenologická typizace
V západní části území převládá 3.dubobukový a 4.bukový vegetační stupeň, v nejvyšších polohách s geobiocenózami 5.jedlobukového stupně. Východní část náleží do 4. a 5. vegetačního stupně, v nejvyšších polohách jsou přechody do 6. jedlosmrkobukového stupně. Nejrozšířenější jsou společenstva trofické řady B, s významným podílem meziřad A/B a B/C a řady C na sutích.

B
Biogeografický region 3.4. Hranický
Sosiekoregion: II. 25 Podbeskydská pahorkatina

Geobiocenologická typizace
Heterogennost sosiekoregionu se projevuje velkým rozpětím vegetačních stupňů - od 2. do 5. a výskytem takřka všech trofických a hydrických ekologických řad. V západní části území v návaznosti na Hornomoravský úval ještě vyznívají společenstva 2.bukodubového vegetačního stupně, v členitých pahorkatinách převažuje 3.dubobukový stupeň, na podhorských svazích 4.bukový a v nejvyšších polohách vrchovin a hornatin jsou již společenstva 5.jedlobukového stupně. Převažuje mezotrofní řada B, která obvykle na vypuklých hřbetech a svazích přechází do meziřady A/B a na bazích svahů do bohatší meziřady B/C. Převládají společenstva normální hydrické řady, na oglejených illimerizovaných půdách a pseudoglejích v plochém reliéfu i společenstva zamokřené hydrické řady, obdobně jako v údolních říčních a potočních nivách. Biogeograficky velmi významné jsou ostrůvky geobiocenóz řady D na vápencích.

Území se nachází v přírodní lesní oblasti (PLO) 41 Hostýnsko-vsetínská vrchovina a Javorníky a 37 Kelečská pahorkatina (úpatí). Vyskytují se lesní vegetační stupně LVS 2 - bukodubový, LVS 3 - dubobukový, LVS 4 - bukodubový a LVS 5 - bukodubový (převažuje). Lesnatost zájmového území je 60 %.

Doubravy.
Tato společenstva jsou v PLO 41 reprezentována bukovými doubravami (SLT 2B, 2H, 2D). Vyskytují se v nadmořské výšce 220 - 400 m (PLO41) a 200 - 320 m (PLO37). V přirozených společenstvech dominoval dub zimní, přimíšeny byly buk, habr, lípa, javor případně jilm. Původní buk, který se vyskytoval v těchto společenstvech vymizel. V současnosti se vyskytují změněná společenstva pařezin - dub s habrem, bříza nebo lípa. Do porostů byla často nevhodně vnášena čistá borovice a dokonce smrk. Tyto monokultury nyní jeví známky degradace a rozvrácení.

Dubové bučiny.
V PLO 41 se vyskytují se v nadmořské výšce 300 - 400 m n.m. V současnosti se tato společenstva v přírodním stavu nevyskytují, většina byla lidskou činností přeměna na dubové pařeziny, porosty dubu s příměsí habru nebo smíšené porosty se smrkem anebo čisté smrkové porosty.

Bučiny.
Zaujímají největší plochu. Buk lesní měl a má v PLO 41 optimální podmínky pro svůj růst. Obsadil širokou škálu stanovišť od půd vysýchavých až po půdy ovlivněné vodou. Tvořil od nejnižších poloh smíšené lesy s dubem zimním a letním a habrem obecným, ve vyšších polohách s jedlí bělokorou, javorem mléčem, javorem klenem, lípou srdčitou, lípou velkolistou, jilmem horským, v nejvyšších polohách se smrkem ztepilým. V PLO 41 se bučiny vyskytují od cca 350 do 680 m n.m., v PLO 37 v nadmořské výšce 320 - 480 m. Značnou plochu původních bučin zaujímají v současnosti smrkové monokultury.

Jedlové bučiny.
Vyskytují se ve vyšších polohách Hostýnských vrchů. V původních porostech byl dominantní buk, silně byla zastoupena jedle (30-40%). Dále byl přimíšen javor klen, pouze ojediněle nad 400 m n.m. lípy a javor mléč.

Méně rozšířená lesní společenstva (všechna rostou v nadmořské výšce do 400 m):

Olšiny.
Společenstva potočních a prameništních olšin s původním výskytem olše lepkavé, jasanu ztepilého a vrb. Někde byl přimíšen habr, klen a třešeň. V nynější skladbě převládá olše.

Jaseniny.
Rostou na úzkých pruzích naplavených půd okolo potoků a říček v úžlabinách ovlivněných vodou. Přirozeně se vyskytuje JS, BK, KL, JV, DB, JL, JD, LP.

Javořiny.
Kromě lipových a suťových javořin jsou to také javořiny potoční vyskytující se na sutích žlebů, v roklinách a na náplavech. Přirozenou součástí těchto porostů je BK, LP, JV, JD, HB, JS, DB, JL.

Příloha č.4: Mapa lesnatosti a zastoupení lesních vegetačních stupňů v zájmovém území (v měř. 1 : 100 000)

1. - Střemchová jasenina (Pruno-Fraxinetum)
10. - Karpatská ostřicová dubohabřina (Carici pilosae-Carpinetum)
13. - Suťové a roklinové lesy kolnních až montánních poloh (Aceri-Carpinetum, Lunario-Aceretum)
17.- Ostřicová bučina (Carici pilosae-Fagetum)
18.- Bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum)
24.- Biková bučina (Luzulo-Fagetum)
36.- Biková anebo jedlová doubrava (Luzulo albidae-Quercetum petraeae, Abieti-Qurcetum)

Náhradní společenstva
a) lesní - většinou smrkové, borové monokultury, řidčeji modřínové
b) keřová - společenstva třídy Berberidion, Prunion spinosae, Rhamno-Prunetea
c) luční - společenstva svazu Arrhenatherion Cynosurion, Bromion erecti a Polygono-Trisetion, chudé louky a pastviny řádu Nardetalia
d) ruderální - Galio-Urticetea, Sisymbrietalia, Dauco-Melilotion
e) segetální - Spergulo-Scleranthetum annui, Aethuso-Galeopsietum, Aphanion (Holco-Galeopsietum, Spergulo-Scleranthetum annui)

Příloha č.5: Mapa potenciální přirozené vegetace v zájmovém území (v měř. 1 : 100 000)

T1.1 Mezofilní ovsíkové louky
T1.2 Horské trojštětové louky
T1.3 Poháňkové pastviny
T1.5 Vlhké pcháčové louky
T1.6 Vlhká tužebníková lada
T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky
T4.2 Mezofilní bylinné lemy
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny
L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy
L3.3 Karpatské dubohabřiny
L4 Suťové lesy
L5.1 Květnaté bučiny
L5.4 Acidofilní bučiny
L7.1 Suché acidofilní doubravy

Potenciální přirozenou vegetaci tvoří v suprakolinním stupni, podél vodních toků, karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum) a v menší míře v nejjižnějších výběžcích území s ostrůvkovýitým výskytem bikových a jedlových doubrav asociací Luzulo albidae-Quercetum a Abieti-Quercetum. Větší část území se nachází v submontánním stupni a potenciální přirozenou vegetací jsou zde karpatské bučiny. V nižších polohách, převážně v J části Hostýnských vrchů, na plochých hřbetech a mírnějších svazích, kde se vytvořily hlubší půdy, se na styku s dubohabřinami nachází Carici pilosae-Fagetum (především) a Melico-Fagetum. Typickou a nejčastější asociaci bučin v Hostýnských vrších představuje Dentario enneaphylli-Fagetum především ve svahových polohách masivu. Na malých plochách uvnitř květnatých bučin (hlavně v SZ části území) se vyskytuje asociace Festuco-Fagetum. Na minerálně chudých silikátových substrátech v submontánním stupni jsou klimaxovou vegetací acidofilní bučiny, zastoupené asociací Luzulo-Fagetum. Suťové lesy v Hostýnských vrších tvoří asociace Mercuriali-Fraxinetum a Lunario-Aceretum ze svazu Tilio-Acerion (nejvyšší polohy skalnatých vrcholů-např. Obřany a Smrdutá). Malou plochu v jižní části zaujímá biková bučina (asociace Luzulo-Fagetum) jako edafický klimax na půdě patřící k oligotrofní kyselé kambizemi.
Vegetace podél potoků a na podmáčených místech je zastoupena asociacemi Carici remotae-Fraxinetum a Stellario-Alnetum glutinosae.
Přirozené bezlesí chybí. Polopřirozenou náhradní vegetací jsou suché louky a pastviny s vegetací svazů Arrhenatherion a Cynosurion. Ze svazu Arrhenatherion se v zájmovém území nachází druhově bohatá společenstva polokulturních a kulturních luk asociace Arrhenatheretum elatioris a ze svazu Cynosurion krátkostébelná pastvinná společenstva asociace Lolio-Cynosuretum a v Hostýnských vrších plošně nejrozšířenější asociace Anthoxantho-Agrostietum. Lesní lemy jsou v území vzácné a jsou tvořeny vegetací svazu Trifolion medii.
Na vlhkých místech je přítomna vegetace svazu Calthion (zejména Cirsietum rivularis), Molinion caeruleae a na svahových prameništích fragmenty vegetace svazu Caricion davalianae.
Vznik luční vegetace je vázán až na příchod člověka a jeho zásahy do krajiny (odlesňování) a zemědělské hospodaření (kosení, přepásání).

V současná době se na území mimo fragmentů potenciální rekonstruované, potenciální přirozené a polopřirozené vegetace nachází odlišná společenstva.
Plocha lesní vegetace v území i nyní převažuje nad nelesní. Lesní vegetaci tvoří převážně polopřirozené listnaté a uměle vysazené jehličnaté lesy. Z původních porostů se dochovaly jen zbytky, které se nachází především ve zvláště chráněných územích.
V nelesní vegetaci převažují kulturní a polokulturní mezofilní louky a pastviny. Značnou plochu zabírají také polní kultury a zastavěné plochy (intravilány obcí a měst) s ruderální vegetací. Minimální plochou jsou zastoupena společenstva mokřadů a pramenišť. Zvláště v případě lesních pramenišť se zřejmě jedná o formu maloplošné potenciální přirozené vegetace.