Přírodní park Hostýnské vrchy


Přírodní park byl vyhlášen Nařízením OkÚ Kroměříž č. 3/95 ze dne 21. 4. 1995 o zřízení přírodního parku Hostýnské vrchy. Toto nařízení přímo navazuje na Vyhlášku ONV Kroměříž ze dne 29.6.1989, kterou byla zřízena oblast klidu. Hranice vedou podél úpatí Hostýnských vrchů, z východní strany je hranicí hranice okresu Kroměříž.
Celková výměra přírodního parku je cca 98 km2. Hlavním smyslem vyhlášení přírodního parku je ochrana krajinného rázu podle zákona č.114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny a při respektování harmonického měřítka a vztahů v krajině. Krajinný ráz je dán kombinací přírodních, kulturních a historických charakteristik dané oblasti krajinného rázu. Přírodní charakteristika je dána přírodními podmínkami (nejvíce se projevuje zejména vliv reliéfu, geologického podkladu, hydrologických vlastností, půdy, klimatických podmínek a biogeografických poměrů). Kulturní charakteristika je výsledkem způsobu využívání krajiny člověkem (zemědělství, lesnictví, doprava, sídla). Historická charakteristika se odvíjí od souvislostí vývoje přírodních a kulturních charakteristik dané oblasti, v jejich časové posloupnosti a vazbě na využívání krajiny a život minulých generací v ní vůbec. Podrobněji o krajinném rázu dále viz MÍCHAL, I., LÖW, J.: (2003): Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy.
Pro krajinný ráz Hostýnských vrchů je charakteristický reliéf, který tvoří soustava hřbetů převážně směru SV-JZ. Nejvyšším vrcholem je Kelčský Javorník, jehož srázný a vysoký strukturní severní svah představuje čelo magurské jednotky. Od tohoto vrcholu se výšky směrem severním až západním prudce snižují. Pokles výšek dále k jihu je již plynulý, na východě je pokles stupňovitý.

Kelčský Javorník
Hostýn s PP Stráň

Za střed Hostýnských vrchů je považován Holý vrch (742 m n.m.). Od něj se táhnou celkem čtyři větve (ramena).
Západní (hostýnská) větev vyplňuje prostor mezi údolím říčky Bystřičky a údolím říčky Rusavy. K tomuto rameni patří Obřany (704 m n.m.), Bečka (725 m n.m.), Skalný (730 m n.m.) a Hostýn (735 m n.m.), dále pak Klapinov (678 m n.m.) a Pardus (672 m n.m.), na jejichž svazích vyvěrají oba prameny Rusavy.
Mezi údolím Bystřičky a údolím říčky Juhyně se rozkládá severní (javornická) větev. Nejvýznamnější vrcholy této části jsou Čerňava (844 m n.m.) se Smrdutou (750 m n.m.), masiv Javorníka s Kelčským Javorníkem (865 m n.m.), dále Sochová (741 m n.m.), Ožiňák (661 m n.m.), Tesák (721 m n.m.) a hřeben Kyčery (757 m n.m.), U třech kamenů (748 m n.m.). Je to nejvýše položené hostýnské rameno.
Rozsáhlá východní (jurikovská) větev je ohraničena údolím Juhyně a údolím hošťálkovským a ratibořským (potoky Horňanka a Ratibořka), které pak přecházejí v údolí Vsetínské (Horní) Bečvy. Páteří tohoto ramene je hřbet, který běží od Holého vrchu přes Troják, Bludný (659 m n.m.), Čečetkov (687 m n.m.), Háje (665 m n.m. - dříve Jurikov), dále přes obec Lázy a Píškovou (578 m n.m.) do Jarcové u Valaškého Meziříčí. Tento hřbet je dlouhý 20 km. Dalšími významnými vrchy v tomto paprsku jsou rajnochovický Klínec (668 m n.m.) a Kunovská hůrka (587 m n.m.). Tato větev je součástí přírodního parku Hostýnské vrchy pouze zčásti.
Jižní (ondřejovská) větev má dvě části. K západní patří Ondřejovsko (631 m n.m.), Hrubá Malíková (564 m n.m.), Chochol (578 m n.m.), Javorčí (630 m n.m.), Poschlá (630 m n.m.), Křídlo (506 m n.m.), Barvínek (571 m n.m.), Lysina (598 m n.m.), Hrad (565 m n.m.) a Hrádek (517 m n.m.). K východní neboli lukovsko-vlčkovské větvi patří Kuželek (638 m n.m.) a Solisko (546 m n.m.), Grúň (557 m n.m.) a Hrabčí (559 m n.m.). Tato trojice je prameništěm říčky Dřevnice. Významnou lokalitou v této části ondřejovské větve jsou zříceniny hradu Lukova (521 m n.m.).

Krajinný ráz dále tvoří rovněž typické vysoké zastoupení lesů doplněné podhorskými loukami a pastvinami. Charakteristická je historická zástavba obcí valašského typu (např. lidové stavby v Rajnochovicích a na Rusavě).

Tradiční lidová stavba (Rusava)

Oblast je bohatá na historické památky od nejstarších dob (zbytky keltského opida na Hostýně), přes zříceniny středověkých hradů (Křídlo, Šaumburk, Obřany, Chlum, Lukov) až po kulturní památky (především areál na Hostýně - s poutním kostelem, Křížovou cestou architekta Dušana Jurkoviče a dalšími církevními stavbami). Lokálními krajinnými dominantami jsou i některé památné stromy. V lesních porostech se nachází i technické zajímavosti (nádrže na plavení dříví - klauzy, viditelný násep horské úzkokolejky ke svážení dřeva mezi Podhradní Lhotou a Rajnochovicemi). Krajinnými dominantami technického rázu jsou rozhledna na Hostýně (z roku 1898), a v jejím sousedství v minulých letech vybudovaná větrná elektrárna. Novými dominantami (většinou narušujícími krajinný ráz) jsou v současné době věže pro radiokomunikace.


Z geologického hlediska patří Hostýnské vrchy k flyšovému pásmu vnějších Západních Karpat. Celé území náleží do oblasti račanské jednotky magurského flyše. Geologické podloží je zde tvořeno soláňskými vrstvami arkózových pískovců a slepenců s vložkami jílovců. Západně od Rajnochovic jsou pak v malé míře zastoupeny peleogenní vrstvy, v nichž dochází ke střídání lávek vápencových pískovců a jílovců slezské jednotky vnějšího flyše. Severozápadně od Rajnochovic až ke Chvalčovu se táhne pás paleogenních vrstev jílovců s lavicemi pískovců vnějšího flyše slezské jednotky.
Převládajícím půdním typem je kambizem - dříve označovaným jako hnědá lesní půda. Území Hostýnských vrchů se nachází v těchto klimatických oblastech (Quitt 1971): MT2 - převážná část, MT7 a MT9 - okrajové, nižší polohy (MT7-Z a J část, MT9-S část) a CH7 - pouze vrcholové partie hřebene Javorníka a Čerňava. Podnebí je spíše relativně oceanické. Průměrné roční teploty se v Hostýnských vrších pohybují mezi 5,9 °C (Hostýn, 1901-1950) až 8,3 °C (Bystřice pod Hostýnem, 1961-1990). Průměrné roční úhrny srážek byly 744 mm (Bystřice pod Hostýnem, 1901-1950) a 934 mm (Hostýn, 1901-1950). Hlavní převládající směr proudění byl z JZ s četností 19,9 % a druhým, velmi výrazným směrem bylo proudění ze SV s četností 17,1 % (1901-1950, Bystřice pod Hostýnem). Podle údajů o cirkulaci v letech 1989-1999 z Bystřice pod Hostýnem byly hlavní převládající směry proudění nejprve z VSV a ke konci sledovaného období z J směru.
Vodohospodářsky významných toky jsou Juhyně, Moštěnka, Rusava a Dřevnice. Rovněž zde pramení řada dalších méně významných říček a potoků. Erozivní činností horských toků byla vyhloubena četná hluboká údolí.
Z hlediska regionálně-fytogeografického (Skalický 1988) náleží území k fytogeografické oblasti mezofytika, fytogeografickému obvodu Karpatského mezofytika a fytogeografickému okresu 81-Hostýnské vrchy.
Biogeografické členění České republiky (Culek 1995) vymezuje biogeografický region 3.8. Hostýnské vrchy, který zasahuje na západě i do fytogeografického podokresu 80a. Vsetínská kotlina. Fytochorion se nachází v suprakolinním a submontánním stupni (Skalický 1988) a je charakterizován flórou a vegetací karpatského bukového lesa a jeho náhradními společenstvy.
Podle rekonstruované přirozené vegetace dle geobotanické mapy ČSSR (Mikyška et al. 1968) se v předmětném území nachází tato společenstva:
A/ Květnaté bučiny (Fagion Luquet 1926 em. Pawlowski 1928)-převážná část území
B/ Suťové lesy (Tilio-Acerion Klika 1955)-minimální část území (submontánní a montánní polohy)
C/ Dubohabrové háje (Carpinion betuli (Meyer 1937) Oberdorfer 1953)-S, Z a V úpatí a navazující území

Mapa potencionální přirozené vegetace ČR (Neuhäuslová et al. 1998) rozlišuje v předmětném území tato společenstva:
A) Květnaté bučiny (Eu-Fagenion)
18. Bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario-enneaphylli-Fagetum)
(převážná část území)
17. Ostřicová bučina (Carici pilosae-Fagetum)
(svahy v J části masivu Hostýnských vrchů-okres Zlín)
B) Suťové a roklinové lesy (Tilio-Acerion)
13. Suťové a roklinové lesy kolinních až montánních poloh (Aceri-Carpinetum, Lunario-Aceretum, Mercuriali-Fraxinetum, Scolopendrio-Fraxinetum)
C) Dubohabřiny a lipové doubravy (Carpinion)
10. (Karpatská) ostřicová dubohabřina (Carici pilosae-Carpinetum)
(pásmo kolem Hostýnských vrchů-úpatí)

Pokud jde o přírodní biotopy dle Katalogu biotopů ČR (2001) vymezovaných především pro účely vytváření soustavy NATURA 2000, lze předběžně konstatovat, že převažují biotopy L5.1 Květnaté bučiny, L5.4 Acidofilní bučiny, L4-Suťové lesy, při úpatí pak L3.3 Karpatské dubohabřiny. Z nelesních biotopů to budou zřejmě T1.1-Mezofilní ovsíkové louky, T1.3-Poháňkové pastviny a roztroušeně i R-Prameniště.
Podle vegetační stupňovitosti patří lesy v Hostýnských vrších do bukového a jedlobukového stupně (lesy na úpatí do dubobukového). Nejcennější části původních porostů, mající převážně charakter pralesů a suťových lesů jsou součástí četných vyhlášených, případně připravovaných zvláště chráněných území. V důsledku nesprávného lesnického hospodaření v minulosti však byly i na větších plochách v území vysazeny smrkové monokultury.
Na loukách, pastvinách, prameništích a mokřadech se vyskytuje celá řada vzácných druhů rostlin (především druhy z čeledi Orchidaceae). Nejcennější z těchto lokalit jsou opět chráněny jako zvláště chráněná území případně jako významné krajinné prvky.
Mimo většiny běžných středoevropských druhů fauny, zde najdeme např. z vzácnějších obojživelníků čolka karpatského, čolka velkého a kuňku žlutobřichou. Z avifauny se udržel např. jeřábek lesní, ťuhýk obecný, strakapoud bělohřbetý, čáp černý, holub doupňák, sluka lesní. Pro výskyt ptačích druhů chráněných Evropskou unií je v Hostýnských vrších navržena i tzv. ptačí oblast SPA Hostýnské vrchy.
Pokud by se během dalších let zlepšoval vlivem vhodného zemědělského a především lesního hospodaření stav území i mimo chráněných ploch, bylo by možné uvažovat i o vyhlášení chráněné krajinné oblasti Hostýnské vrchy.